Tip č. 14: Deník sebesoucitu

V každodenním shonu často umíme být velmi chápaví a laskaví k druhým. Když ale dojde na nás samotné, vše je jinak – objevuje se tlak, sebekritika a pocit, že bychom měly „zvládat víc“. Právě s novým rokem se tyto pocity mohou zvyšovat a dostávat nás do úzkosti nebo vyčerpání. Místo novoročních předsevzetí a dalšího tlaku na výkon, doporučujeme založit deník sebesoucitu.

Deník sebesoucitu vychází z přístupu Kristin Neff, která se dlouhodobě věnuje výzkumu sebesoucitu a jeho vlivu na duševní zdraví. Psali jsme o něm v tipu č. 13. Nejde o pozitivní myšlení ani o popírání těžkostí. Naopak – je to způsob, jak se k sobě vztahovat pravdivě, laskavě a s respektem.

Co je deník sebesoucitu?

Jde o krátký, strukturovaný zápis (často jen 5–10 minut), který pomáhá:

• zpomalit a uvědomit si, co právě prožíváme,

• snížit vnitřní tlak a sebekritiku,

• posílit pocit vnitřní opory a bezpečí.

  
  

Základem jsou tři jednoduché principy:

1. Všímavost – všimnout si toho, co se děje, bez hodnocení

2. Sdílené lidství – připomenout si, že v těžkostech nejsme samy, že i další lidé na světe zažívají podobní pocity jako my

3. Laskavost k sobě – mluvit k sobě tak, jak bychom mluvily k blízké přítelkyni

   
   

Jak takový zápis může vypadat?

Každý večer, než ulehnete do postele, vezměte k ruce deník nebo zápisník a udělejte si všímavou chvilku pro sebe. Dvakrát se zhluboka nedechněte a vydechněte, uvědomte si chodidla, jak se dotýkají země. Vezměte do ruky tužku a položte si tři otázky:

• Co teď cítím?

• Co pro mě bylo dnes těžké (jaká konkrétní situace a jak sem se při ní cítila)?

• Co bych teď potřebovala slyšet nebo si dovolit?

  
  

Zápis nemusí být dlouhý ani „hezký“. Stačí pár vět. Například:

Dnes cítím únavu a napětí. Je pro mě těžké se zastavit, protože mám pocit, že bych měla pořád něco řešit. To, co prožívám, není slabost. Je to reakce na dlouhé období tlaku a odpovědnosti. Dává smysl, že se takto cítím. Nejsem v tom sama. Spousta lidí, zvlášť žen, které hodně dávají druhým, se cítí podobně. Nejsem rozbitá – jsem člověk, který toho má teď prostě hodně. Kdyby tu teď byla moje blízká přítelkyně, řekla bych jí: „Nemusíš to zvládat perfektně. To, že je to těžké, neznamená, že selháváš. Máš právo být unavená.“ Potřebuji zpomalit a na chvíli se odpojit. Dovolit si nedělat víc.

I když je to teď těžké, mohu k sobě být jemná. Dělám, co je v mých silách.

Proč deník sebesoucitu funguje?

Pravidelné krátké zápisy pomáhají uklidňovat nervový systém, vytvářejí odstup od zahlcujících myšlenek a postupně mění způsob, jakým se k sobě vztahujeme. Ne proto, že by se vše hned vyřešilo – ale proto, že na to nejsme sami.

Nejde přitom o další úkol na seznamu. Nabízí pozvání ke vztahu se sebou, který je opřený o pochopení a přijetí, ne o výkon.

Pokud hledáte jednoduchý a přitom hluboký nástroj, jak se o sebe starat i v průběhu náročných období, deník sebesoucitu může být vaším dobrým průvodcem.

Autorka: Veronika Veselá

Zdroj: Sebesoucit, Kristin Neffová, Ph.D. (Maitrea, 2023)