Tip č. 16: I malé skutky mohou mít velký dopad

Den náhodných laskavostí (Random Acts of Kindness Day) je mezinárodní „neformální“ den, který připadá na 17. února a připomíná myšlenku, že i drobné gesto může zlepšit den. Jenže „být hodná/ý“ a „dělat dobré skutky“ se občas umí zvrhnout v tlak, výkon nebo vyčerpání. Jak na laskavost tak, aby posilovala psychiku, vztahy a vnitřní klid… a nevedla k dalšímu přetížení?

Pozitivní psychologie se na dobré skutky dívá jako na jednoduchou praxi, která může posílit náladu, vztahy i pocit smysluplnosti – pokud ji děláme s respektem k sobě. Právě takové „mikroskutky“ umí zprostředkovat příjemné emoce, pocit propojení a smyslu. A to je kombinace, kterou naše psychika miluje.

A teď to nejdůležitější: laskavost není sebeobětování. Nejde o závod v tom, kdo toho udělá nejvíc. Laskavost si můžeme představit spíš jako jemnou praxi, která má dobrý efekt hlavně tehdy, když vzniká z vnitřní volby a z kapacity – ne z povinnosti. Pamatujte, z prázdné nádoby nemůžeme dávat.

Jak na to, aby dobré skutky měly opravdu pozitivní dopad?

1) Zvolte mikrolaskavost (1–5 minut)

Nejsilnější bývají maličkosti, které jsou konkrétní a lidské. Třeba:

• „Děkuju, vážím si toho, co děláš.“

• „Vidím, že toho máš hodně. Můžu ti něco ulehčit?“

• Krátká pochvala, která je konkrétní: „Líbilo se mi, jak jsi dnes uklidnila situaci.“

• Podržet dveře, pustit někoho sednout, pomoct s taškou, usmát se „do očí“.

  
  

2) Zkuste „balíček“ laskavostí v jeden den

Místo toho, abyste drobné miktoskutky rozprostřeli do týdne, zkuste si dnes říct: Dám si den laskavosti. Vyberte třeba 3–5 drobných skutků (opravdu drobných) a udělejte je v průběhu dne. Pro spoustu lidí je to příjemnější než mít pocit, že „na to musí myslet pořád“.

3) Obměňujte

Když děláme stále to samé, mozek si zvykne a přichází stereotyp. Zkuste to proto pokaždé jinak:

• jednou něco pro kolegyni,

• podruhé pro neznámého člověka,

• potřetí doma,

• a občas (často) i laskavost vůči sobě.

  
  

4) Najděte formu, která vám sedí

Pokud jste spíš introvertní, může vám sedět tichá laskavost (zpráva, lepítko nalepené na zrcadlo, drobná pomoc bez pozornosti). Pokud máte rádi kontakt, může to být přímé ocenění, nabídka pomoci, krátký rozhovor.

Čemu se vyhnout, aby laskavost nebyla destruktivní

Potřeba ocenění je lidská. Přesto, pokud se rozhodnete pro laskavé skutky, pozor na tři pasti:       

1) „Musím být hodná.“

Jakmile se laskavost změní v povinnost, ztrácí svůj efekt. Zkuste si místo „musím“ říct:

„Vyberu si něco malého, co je pro mě dnes únosné.“ Pokud nemáte na laskavost kapacitu, netlačte se do ni a nejdříve se postarejte o sebe.

2) „Ano“ ve chvíli, kdy tělo říká „ne“.

Laskavost bez hranic často končí únavou, podrážděností a pocitem, že „mě nikdo nevidí“. Pokud se ve vás ozývá odpor nebo tlak, zastavte se.

3) Monitorování: „Už jsem šťastná? Funguje to?“

Když na sebe tlačíme, aby to „hned přineslo výsledek“, často se odřízneme od přirozeného prožitku. Přistupujte proto ke konání dobrých skutků jako k experiemtu: laskavost je hodnota sama o sobě. Dobrý pocit přijde jako vedlejší efekt. A nechte se překvapit.

Může se za dobrými skutky maskovat porucha osobnosti?

Někdy se ale motiv „toužím po uznání“ může zvrtnout ve dlouhodobý rigidní vzorec kombinovaný s výrazným narušením vztahů a empatie. Tzv. grandiózní „obdiv hledající“ altruismus je forma narcistických rysů, kdy člověk buduje obraz „jsem nejvíc laskavá/ý pomáhající“. Tady jsou typické znaky, kdy už nejde o zdravou potřebu uznání, ale o problémový vzorec:

• Pomoc je spojená s potřebou být vidět (bez publika mizí chuť pomáhat).

• Silná citlivost na nevděk: drobný nedostatek uznání vyvolá vztek, stud, pomstu, stažení.

• Pomoc je instrumentální: „když ti pomůžu, budeš mě obdivovat / nebudeš mě opouštět.“

• Morální nadřazenost: „já jsem ta dobrá, vy jste ti nevědomí“.

• Nedostatek empatie: pomoc nebere ohled na to, co druhý skutečně chce (spíš na to, co dělá ze mě „dobrého člověka“).

• Vztahy mají podtón dluhu („po tom všem, co jsem pro tebe udělala…“).

Tohle vše může být součástí narcistických rysů, ale podobně se tyto rysy mohou objevovat i u lidí s úzkostí, nízkou sebehodnotou, traumatem, spoluzávislost (vztahový vzorec, kdy člověk příliš opírá svou hodnotu, klid a identitu o to, že je pro druhé potřebný) nebo u tzv. patologického altruismu (pomáhám i za cenu škody sobě či druhým). 

Zdravá vs. nezdravá laskavost 

Zkuste jednoduchý test a odpovězte si upřímně na následující otázky:

1) Test hranic: Umím říct ne bez viny? Zdravá laskavost = „ano“ z volby. Nezdravá = „ano“ ze strachu.

2) Test neviditelnosti: Udělám to i tehdy, když mě nikdo neuvidí a nepoděkuje? Zdravá = často ano. Nezdravá = motivace prudce padá.

3) Test dopadu: Zlepšuje to dlouhodobě vztahy a můj stav, nebo přináší vyčerpání, či drama? Zdravá = posiluje. Nezdravá = stojí na dluhu a tlaku.

Takže malá výzva na dnešek. Zkuste dnes: jednu laskavost pro někoho a jednu laskavost pro sebe. Protože dobré skutky se dělají nejsnáze tehdy, když máme z čeho dávat.

Autorka: Veronika Veselá