Upusťte páru. Co učitelkám ke konci roku pomáhá

Cítíte se jako papiňák před výbuchem a vzrůstající teploty tomu zrovna nepomáhají? Konec školního roku patří k nejnáročnějším obdobím pro učitele/ky, žáky i rodiče. Tady jsou praktické tipy, jak upustit páru. 

Možná to znáte. Ráno vstáváte unavení. Ve třídě vás rychleji rozhodí hluk. Doma nemáte kapacitu mluvit. I maličkosti se zdají větší, než jsou. To neznamená, že svou práci nezvládáte. Znamená to, že jste dlouho drželi hodně věcí najednou.

Právě ke konci roku může pomoct „upustit páru“. Ne dramaticky. Ne až ve chvíli, kdy už to bouchne. Ale průběžně, po malých dávkách. Všímavě. Laskavě. S respektem k sobě.

Co může pomoci?

1. Mikro pauza mezi hodinami

Nemusíte zvládat hned 20 minut ticha. Někdy stačí 60 vteřin o přestávce mezi výukou. Zavřete dveře kabinetu, opřete se chodidly o zem a třikrát se pomalu nadechněte a vydechněte. Vnímejte jen dech, tělo a kontakt se zemí. Taková pauza pomůže nervovému systému alespoň trochu přepnout z výkonu do klidu. Můžete použít osvědčenou techniku STOP.

2. Výdech delší než nádech

Když cítíte napětí, zkuste jednoduchý dech: nádech na 4 doby, výdech na 6 dob. Opakujte 5×. Dlouhý výdech tělu vysílá signál, že nemusí být pořád ve střehu. Je to rychlá technika, kterou můžete použít i na chodbě, v autě nebo před třídní schůzkou. Pokud u toho dokážete dýchat až do břicha, tím lépe pro vás.

3. Věta sebelaskavosti

Na konci roku často jedeme v režimu kritiky: „Měla jsem to zvládnout líp. Nejsem dost trpělivá. Nestíhám.“ Zkuste si místo toho říct:

„Je toho hodně. Dělám, co můžu. I já si zasloužím podporu.“

Sebelaskavost není výmluva. Je to způsob, jak zůstat na své straně i ve chvíli, kdy je toho moc.

4. Pusťte ven napětí z těla

Stres není jen v hlavě. Sedí v ramenou, čelistech, břiše, zádech. Zkuste se na chvíli protáhnout, zatřást rukama, projít se svižně po chodbě nebo si doma pustit hudbu a pár minut se hýbat bez plánu. Tělo potřebuje dokončit stresovou reakci pohybem.

5. Snižte laťku tam, kde můžete

Ne všechno musí být dokonalé. Některé věci stačí udělat jednoduše. Některé úkoly mohou počkat. Některé aktivity nemusí být „nejlepší“, ale jen dost dobré. Zeptejte se sami sebe: Co je teď opravdu důležité? A co už jen zbytečně držím?

6. Sdílejte, neizolujte se

Krátká věta kolegyni může ulevit: „Dneska už toho mám fakt hodně.“ Někdy nepotřebujeme radu. Potřebujeme slyšet: „Já taky.“ Sdílení snižuje pocit, že jsme na všechno sami. Pokud zrovna nejste sdílecí typ, nebo kolegyně vypadá bez kapacit, pište si, jak se cítíte, na papír. Pravidelné krátké zápisy pomáhají uklidňovat nervový systém, vytvářejí odstup od zahlcujících myšlenek a postupně mění způsob, jakým se k sobě vztahujeme.

Konec roku nemusí být jen o přežití do prázdnin. Může být i pozvánkou k tomu, abychom si všimli vlastních hranic. Abychom se naučili odkládat napětí dřív, než nás převálcuje. A připomněli si, že nejsme stroj na výkon.

I malá pauza má smysl. I jeden laskavý nádech se počítá.

Autorka: Veronika Veselá