Když se deprese schová za výkon
- veselasemwell
- před 5 dny
- Minut čtení: 3
Ještě dopsat hodnocení. Opravit poslední testy. Odpovědět rodičům. Připravit výlet, uzavřít dokumentaci, vyřešit konflikty ve třídě a vytvořit dětem hezký konec školního roku. A hlavně to na sobě nedat znát. Usmívat se, fungovat a vydržet, protože prázdniny už jsou přece blízko…
Možná vás kolegyně obdivují, kolik toho zvládnete. Možná slýcháte: „Ty máš všechno vždycky tak dobře připravené.“ Jenže za spolehlivostí a výkonem se někdy skrývá něco, co okolí nevidí: vyčerpání, osamělost, ztráta radosti a pocit, že nesmíte polevit. Ani když už nemůžete.
Perfektně skrytá deprese
Americká klinická psycholožka Margaret Robinson Rutherfordová pro tyhle případy vymyslela termín perfektně skrytá deprese, anglicky perfectly hidden depression neboli PHD. Nejde o oficiální psychiatrickou diagnózu. Rutherfordová tím popisuje soubor přesvědčení a způsobů chování, při kterých člověk zakrývá psychickou bolest perfekcionismem, vysokým výkonem a zdánlivě bezchybným fungováním. Navenek můžete působit energicky, úspěšně a spokojeně. Uvnitř však prožíváte stud, silnou sebekritiku, úzkost, prázdnotu nebo zoufalství.
Perfektně skrytá deprese se od běžné představy deprese liší právě tím, že nemusí být na první pohled vidět. Člověk se nestahuje z běžného života. Naopak může pracovat ještě více, pečovat o ostatní a každou obtíž rychle překrýt dalším úkolem. Rutherfordová mezi časté rysy řadí perfekcionismus, nadměrnou odpovědnost, potřebu kontroly, potíže přiznat přetížení, skrývání bolestivých emocí a odvozování vlastní hodnoty od výsledků.
Jak se může projevovat u učitelek
Školní prostředí může tyto vzorce snadno posilovat. Jako učitelka jste zvyklá být oporou pro děti, rodiče i kolegyně. V červnu si proto možná řeknete, že ještě pár týdnů vydržíte. Přes únavu připravujete dokonalé materiály, několikrát kontrolujete vysvědčení, berete na sebe úkoly za ostatní a odpovídáte na zprávy i večer.
Varovné není samotné pracovní nasazení. Důležité je, co se děje pod ním. Dokážete odpočívat bez pocitu viny? Umíte říct, že je toho moc? Umíte přijmout pomoc? Nebo máte pocit, že chyba znamená osobní selhání a vaše potřeby musí vždy počkat?
U některých lidí se tento způsob fungování vytváří už v dětství. Mohli se naučit, že bezpečí, uznání nebo přijetí získají tehdy, když budou bezproblémoví, výkonní a své emoce si nechají pro sebe. Rutherfordová upozorňuje na souvislost se zkušenostmi, při kterých byla bolest zlehčována, zranitelnost trestána nebo přijetí spojováno se splněním očekávání. To ale neznamená, že každý perfekcionismus vzniká z traumatu.
Krátké zastavení
Následující otázky vycházejí ze sebereflexního dotazníku Margaret Rutherfordové. Nejde o diagnostický test. Sama autorka uvádí, že její dotazník nebyl empiricky ověřen. Může však upozornit na vzorce, které stojí za další pozornost.
Odpovězte si ano, nebo ne:
Je pro vás těžké svěřit se s tím, co skutečně prožíváte?
Potřebujete, aby vaše práce působila dokonale i v očích ostatních?
Nedokážete vypnout hlavu a odpočívat?
Pokračujete v práci bez ohledu na cenu, kterou za to platí vaše tělo?
Je pro vás těžké přiznat, že jste přetížená?
Jste tou, na kterou se všichni mohou spolehnout, ale sama pomoc téměř nežádáte?
Považujete čas pro sebe za sobecký?
Ozývá se vám i po úspěchu hlas, že jste mohla udělat víc?
Více odpovědí „ano“ neznamená diagnózu. Je to pozvání zastavit se a nepřehlížet vlastní stav.
Jak z toho ven?
Prvním krokem není rezignovat na zodpovědnost. Stačí přestat si plést zodpovědnost se sebeobětováním. Vyberte si jeden úkol, který tento týden uděláte pouze „dostatečně dobře“. Stanovte si časový limit a po jeho uplynutí práci ukončete. U jednoho požadavku řekněte ne nebo poproste o pomoc.
Mindfulness může pomoci zachytit okamžik, kdy se spouští automatické „musím ještě“. Nejde o další povinnost ani o půlhodinovou meditaci. Začněte minutou. Vnímejte chodidla, prodlužte výdech a pojmenujte, co právě cítíte. Výzkumy ukazují, že přístupy založené na mindfulness mohou snižovat depresivní příznaky a zahlcující přemítání. Nenahrazují však odbornou léčbu.
Druhým nástrojem je sebelaskavost. Zkuste si položit otázku: „Co bych teď řekla kolegyni, která je stejně vyčerpaná jako já?“ Stejnou větu nabídněte sobě. Intervence zaměřené na sebelaskavost mají podle metaanalýzy malé až střední účinky na snížení deprese, úzkosti a stresu. U učitelek navíc novější výzkumný přehled spojuje sebelaskavost s lepší duševní pohodou.
Pokud vyčerpání, prázdnota, problémy se spánkem nebo ztráta radosti trvají, nečekejte automaticky na prázdniny. Promluvte si s psycholožkou/gem nebo psychoterapeutkou/tem. Požádat o pomoc není důkaz, že jste selhala. Je to chvíle, kdy přestanete svou bolest skrývat za výkon.
Autorka: Veronika Veselá
Zdroje:
Komentáře