Nechte děti o prázdninách chvíli se nudit
- veselasemwell
- 14. 7.
- Minut čtení: 4
„Mami, já se nudím.“ V létě tuhle větu slyšíme možná častěji než během školního roku. A spolu s ní může přijít tlak: rychle něco vymyslet, naplánovat výlet, najít tábor, tvoření, sport nebo alespoň pustit pohádku. Co když ale dítě právě v tuto chvíli nepotřebuje další program? Co když je prázdninová nuda pro jeho vývoj stejně důležitá jako zážitky, výlety a společný čas?
Prázdniny dnes často vypadají stejně zaplněně jako školní rok. Střídají se tábory, návštěvy, dovolené, sportovní aktivity a rodinné výlety. Rodiče mohou snadno získat pocit, že by měli dětem připravit krásné a smysluplné léto od rána do večera. Když dítě jen leží v trávě, přechází po zahradě, pozoruje mraky nebo prohlásí, že neví, co má dělat, může přijít nejistota: Zanedbávám ho? Neměla bych mu něco nabídnout? Volný čas dítěte se pak mění v další rodičovský úkol.
Říkáte si, jak odlišit tvořivou nudu od zanedbávání? Nejde o to nechat dítě celé dny bez zájmu a bez blízkosti vysedávat u mobilu, tabletu nebo televize. Obrazovka dodává hotový proud podnětů. Dítě se sice může přestat nudit, ale nic ho nemotivuje začít tvořit, rozhodovat se ani objevovat, co chce dělat samo. Tvořivá nuda vzniká v bezpečném prostředí, kde dítě cítí, že rodič je dostupný, ale zároveň nemusí každou chvíli řídit. Dítě má čas, prostor a několik jednoduchých možností. Co s nimi udělá, už je na něm.
Prázdný čas potřebuje pevný vztah
Ve své knize Držte si své děti Gordon Neufeld a Gabor Maté zdůrazňují, že zdravá samostatnost nevzniká tím, že do ní dítě tlačíme, odstrčíme ho nebo ho necháme, ať si poradí samo. Vyrůstá z bezpečného vztahu.
Když dítě cítí, že někam patří, že je vítané a že se o blízkost s rodičem nemusí stále snažit, může svou pozornost uvolnit pro hru, objevování a vlastní nápady. Neufeld mluví o prostoru pro spontánní, dítětem řízenou hru a později také pro tvořivou samotu.
Ta je důležitá zvlášť o prázdninách. Děti po školním roce často potřebují nejprve zpomalit. Nemusí hned vědět, co je baví a čím chtějí naplnit den. Mohou být unavené, podrážděné nebo zvyklé na to, že jejich čas stále někdo organizuje. Než začnou samy tvořit, mohou se nejdřív nudit.
Rodič může předem naplnit potřebu vztahu velmi jednoduše. Ráno společně posnídat. Chvíli si povídat. Být spolu bez mobilu. Dát dítěti najevo: Jsem tady, vnímám tě, patříš sem. Teprve potom je snazší říct: „Teď máš volno. Nemusíš nic dělat.“
Dítě, které se cítí bezpečně, se může od rodiče na chvíli vzdálit a ponořit se do vlastního světa. Naopak dítě, které stále hledá kontakt a ujištění, bude mít pro samostatnou hru méně kapacity.
Jak vytvořit prostor pro nicnedělání
Nemusí jít o celý den. Někdy stačí hodina nebo dvě bez předem připraveného programu, kdy dítě nebo dospívající může vyrazit ven bez konkrétního cíle, projet se na kole, jít se projít se psem, ležet v trávě, poslouchat hudbu, číst si, kreslit, fotit, psát si deník, skládat hudbu, něco vyrábět, kopat si s míčem, zkoušet triky na skateboardu, vařit nebo péct podle vlastního nápadu, přeskládat si pokoj, stavět něco ze dřeva, sedět s kamarády venku, pozorovat okolí nebo jen chvíli nic nedělat.
Volný čas může mít mnoho podob. Důležité je, že činnost nevymyslel a neřídí dospělý. Rodič může vytvořit bezpečné podmínky a nabídnout dostupné možnosti, ale neměl by připravovat přesný program. Dítě či dospívající pak samo rozhodne, zda a jak je využije. Právě v tomto prostoru se učí poznávat, co ho zajímá, co mu dává smysl a jak naložit s vlastním časem.
Když přijde věta „Já nevím, co mám dělat“, nemusíte okamžitě nabídnout řešení. Můžete odpovědět: „To je v pořádku. Chvíli nemusíš nic dělat.“
První reakce nemusí být nadšená. Dítě může protestovat, chodit za vámi nebo chtít obrazovku. To ještě neznamená, že volný čas nefunguje. Může jen potřebovat chvíli na přechod od vnějších podnětů k vlastnímu nápadu.
Co dítě nicneděláním rozvíjí
Výzkumy ukazují, že když si dítě samo volí, čemu se bude věnovat, učí se rozhodovat. Musí zachytit vlastní zájem, začít, změnit plán, něco dokončit nebo činnost opustit. Při volné hře si vytváří pravidla. Pokud si hraje s dalšími dětmi, musí vyjednávat, ustoupit, prosadit se a řešit drobné konflikty. Když se něco nepovede, hledá jiné řešení. Tím rozvíjí exekutivní funkce, tedy schopnost plánovat, ovládat impulzy, pružně reagovat a řídit vlastní chování.
Jiné výzkumy potvrdily, že volný čas podporuje také kreativitu. Krabice může být lodí, obchodem nebo tajnou základnou. Klacek může být mečem, udicí i kouzelnou hůlkou. Dítě nedostává hotový příběh. Musí ho vytvořit.
Prázdninové nicnedělání může pomáhat také se zpracováním zážitků. Děti si při hře přehrávají situace, které zažily, vymýšlejí jiné konce a zkoušejí různé role. Dospívající mohou své zkušenosti zpracovávat při snění, poslechu hudby, tvoření, pohybu nebo obyčejném přemýšlení. V bezpečném prostoru tak postupně dávají tvar emocím a myšlenkám, které ještě neumí přesně pojmenovat. Zároveň mohou zjišťovat něco velmi důležitého: co je skutečně baví, zajímá a přitahuje, když o jejich programu nerozhoduje někdo jiný.
Až bude váš teenager zase příště brblat, že se nudí, bezcílně přecházet po zahradě nebo ležet na gauči, na chvíli odolejte pokušení zaměstnat ho nějakou činností. Když tuto mezeru hned nezaplníte, může se objevit vlastní nápad. A spolu s ním i jedna z nejdůležitějších otázek pro zdravý vývoj: „Co vlastně chci dělat já?“
Autorka: Veronika Veselá
Zdroje:
Komentáře